Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve sporu finančního úřadu v německém Gummersbachu s Gerhardem Bockemühlem z dubna loňského roku se týkalo článku 18/1a Šesté směrnice o uplatňování nároku na odpočet DPH příjemcem služby všeobecně známé "reverse-charge", tj. služby s místem zdanitelného plnění v zemi sídla zákazníka. Při splnění zákonných podmínek předpokládá princip "reverse-charge", že příjemce služby uplatní odpočet DPH na základě držby platného daňového dokladu vystaveného poskytovatelem služby (faktury). Základním předpokladem pro uplatnění nároku na odpočet DPH je to, že plátce použije přijatá zdanitelná plnění pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na odpočet vzniká dnem uskutečnění zdanitelného plnění nebo dnem přijetí platby, podle toho, co nastane dříve. Podle Šesté směrnice musí mít osoba podléhající DPH za účelem odpočtu daně k dispozici fakturu se všemi předepsanými náležitostmi.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE K PŘÍPADU. Gerhard Bockemühl provozuje v Německu stavební společnost. Ve finančním roce 1995 si najal britské dělníky na výkon určitých pracovních činností. Za tuto službu obdržel fakturu a měl uplatnit DPH systémem "reverse-charge" Podstatou plnění bylo podle smlouvy poskytnutí pracovní síly, tj. služby s místem plnění v sídle zákazníka. Přijaté faktury však neobsahovaly jako předmět plnění "poskytnutí pracovní síly", ale "vykonanou práci". Faktury navíc uváděly různé adresy poskytovatele služby. Na základě finanční kontroly dospěl německý finanční úřad v roce 1996 k závěru, že plnění nebylo poskytnuto společností uvedenou na faktuře, ale společností jinou, v daňových dokladech neuvedenou. Následovalo soudní řízení před německým soudem, který v listopadu 2001 požádal Evropský soudní dvůr o výklad Šesté směrnice.

Evropskému soudnímu dvoru byly v souvislosti s případem Bockemühl položeny tři otázky. Základní otázka zněla, jestli osoba, která přijímá službu a je povinna zaplatit DPH, musí mít za účelem uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu k dispozici daňový doklad se všemi náležitostmi předepsanými Šestou směrnicí. Pokud ano, jaké náležitosti musí taková faktura obsahovat - šlo především o to, zda musí uvádět hodnotu DPH a jméno a adresu poskytovatele služby. Jednalo se také o tom, jakým způsobem je možné prokázat, že skutečně byly poskytnuty ty služby, které uváděla faktura a jestli může mít nesprávná specifikace služeb na faktuře právní dopad na uplatnění nároku na odpočet DPH. Podstatou sporu tedy bylo to, zda může příjemce služby jako osoba povinná odvést a zaplatit DPH, vypočítat hodnotu této daně, odvést daň a nárokovat odpočet na vstupu bez ohledu na data uvedená na faktuře vystavené poskytovatelem plnění.

STANOVISKO KOMISE A ROZHODNUTÍ DVORA. Evropský soudní dvůr v podobných sporech žádá o názor Evropskou komisi, jejíž výklad je zpravidla (tj. pokud nedojde k soudnímu řízení před ESD) rozhodující. Komise ve své odpovědi odkázala na změnu Šesté směrnice z prosince 2001, jež sjednotila povinné náležitosti daňových dokladů. Podle názoru Komise je poskytovatel plnění povinen uvést na faktuře své jméno a adresu, neboť na základě faktury musí být možné identifikovat poskytovatele, předmět a pravost zdanitelného plnění. Faktura představuje podle Komise základní prostředek sloužící k ověření správné aplikace DPH. Z popisu plnění by mělo být zřejmé, o jaký typ transakce jde a jestli je tento typ transakce zdanitelným plněním v zemi poskytovatele, nebo nikoliv. ESD však s výkladem Evropské komise nesouhlasil. Dospěl k závěru, že osoba podléhající DPH, která přijímá služby typu "reverse-charge", není kvůli uplatnění nároku na odpočet DPH povinna mít fakturu se všemi náležitostmi uvedenými v článku 22/3 Šesté směrnice.

Dopad z hlediska českého zákona. V našem zákoně o DPH se princip "reverse-charge" vztahuje na služby uvedené v paragrafu 10 odstavec 6. Rozhodnutí Evropského soudního dvora v případě Bockemühl je podstatné pro situace, kdy český plátce DPH přijímá tyto služby a má povinnost sám vypočítat a odvést DPH. Při splnění zákonných podmínek má příjemce nárok na odpočet daně na vstupu a transakce je v takovém případě neutrální. Český zákon o DPH stanoví, že příjemce služeb, jež podléhají principu "reverse-charge", musí mít kvůli nároku na odpočet DPH fakturu od poskytovatele služby. Podle popsaného judikátu ESD ale není tento požadavek opodstatněný. Příjemce služeb typu "reverse-charge" je tedy povinen vypočítat a odvést DPH bez ohledu na to, zda poskytovatel služby vystaví fakturu a zda má faktura všechny náležitosti. Podobně může příjemce plnění bez ohledu na fakturu uplatnit nárok na odpočet DPH. Václav Pátek, Tomáš Rodák, PricewaterhouseCoopers
Související