Jiří Paroubek, čtvrtý předseda vlády za ČSSD, se narodil se 21. 8. 1952 v Olomouci. Absolvoval VŠE v Praze (1976). V roce 1990 byl zvolen na obnovovacím sjezdu ČSSD ústředním tajemníkem, ale roku 1996 z vedení strany odešel po konfliktu s Milošem Zemanem a do ústředního výboru se vrátil až roku 2001. V Grossově vládě (2004) byl ministrem pro místní rozvoj, předtím byl náměstkem pražského primátora pro finance. Hovoří anglicky a německy. Je ženatý a má jednoho syna.

Nastupujete do premiérské funkce za situace, kdy jsou preference sociální demokracie u dna a do voleb zbývá rok. Má smysl se vůbec do něčeho pouštět?

Jsem povahou bojovník, nejednou v životě jsem byl v situaci, z níž se těžko hledalo východisko. Budu se snažit, aby to nebyla vláda zimních králů, přicházela s novými podněty a dotáhla do konce věci, které rozpracovaly zejména dvě předchozí vlády, především Grossova. Je připraveno několik zákonů, které mohou významně reformovat bytovou politiku, zlepšit bezpečnost, zaměstnanost. To jsou zároveň věci, které mohou být politicky valorizovány.

Nesáhla strana po vás také právě proto, že z vašeho Ministerstva pro místní rozvoj vzešla řada předloh, které by moh-

ly být populární, jako je třeba podpora bytové výstavby a družstevního bydlení?

Když začnu mluvit o sobě, bude to vypadat vychloubačně, ale myslím, že mám určité manažerské zkušenosti. Málokdo z mých předchůdců měl tuhletu manažerskou praxi.

Říkáte, že jste bojovník. V jaké oblasti myslíte, že tuto svou vlastnost coby premiér uplatníte nejvíc?

Myslím, že největší bojovnosti bude třeba při komunikaci výsledků vlády s veřejností. Média nejsou příliš nakloněna sociální demokracii, což vyplývá také z toho, že už je u vlády skoro sedm let. Možná mají pocit, že je potřeba změny. A možná tam jsou ještě nějaké další pocity.

Před českou ekonomikou stojí řada problémů, které mohou přijít zvenčí. Jak se chcete vyrovnat například s hrozbou čínských exportů, které válcují český průmysl? Není náš průmysl příliš zastaralý?

Nejde ani tak o dovozy. Hospodářský růst Číny je ohromný a spotřebovává přitom obrovské množství zdrojů. Bude-li Čína růst o 8-10 procent i v dalších letech, její dovozy budou mít dramatičtější dopad než vývozy, protože u vývozů se dá uvažovat o určitém ochranářství. Když ale tak obrovská země skupuje suroviny, má to veliké důsledky na jejich ceny. Už se ukázalo, jaký vliv to má třeba na cenu železa a jak to dokázalo ovlivnit cenu stavebních prací. To musí vést každý politik v patrnosti.

K otázce zastaralosti průmyslu - to si nemyslím. V posledních devíti měsících jsem hodně jezdil po Česku a zjistil jsem, jak se země mění před očima. Je tady spousta společností, které dokázaly investovat, zaměstnaly lidi, což je z národohospodářského i sociálního hlediska obrovská věc. Když procházíte jejich provozy, je to něco úplně jiného než ty staré fabriky, které jsem znával. Problém může být v jedné věci: to, co jsem viděl, nebyly nijak zvlášť sofistikované výroby. Jistě, každá výroba má svoji důležitost; když vyrábíte šroubky do aut nebo lednice, taky se bez problémů vyvážejí. Zatím dokážeme konkurovat, vozit to z Číny něco stojí.

Když jste neviděl mnoho sofistikovaných výrob - budete se snažit jejich vznik nějak podpořit? Zaměříte se více na výzkum a vývoj?

Zbytek volebního období je velice krátký a my už tady máme nějakou strategii, na které pracuje Martin Jahn (v Grossově vládě místopředseda pro ekonomiku - pozn. red.). Naše ministerstvo k ní dávalo velmi kritické připomínky. Jedna z priorit pro finanční perspektivu EU let 2007-2013 je právě věda a vzdělávání. A tady musíme hledat cestu k tomu, abychom kombinací prostředků ze státního rozpočtu a prostředků ze strukturálních fondů, kterých má přijít asi 140-150 miliard, dali do těchto oblastí násobně více, než se dávalo doposud.

Násobně více? To je silné slovo...

Myslím, že za určitých okolností je to možné.

Takže vaše kritické připomínky k návrhu strategie hospodářského růstu se týkaly podpory vědy a výzkumu?

Měli jsme kritické připomínky k jádru strategie. Dám příklad. Ekonomika roste, nezaměstnanost mírně klesá, dochází k obrovskému nárůstu exportu, budeme mít možná vyrovnanou obchodní bilanci, ale jedním z největších problémů, který se nám nedaří řešit, jsou strukturálně postižené oblasti. Tam je potenciál růstu. Tam jsou lidé často nezaměstnaní, takže musíme dát něco do jejich vzdělávání. Tam jsou území, o která zatím nikdo nemá zájem. V perspektivě 2007-2013 tam musíme napumpovat peníze - do projektů, které budou dávat smysl. Vím, že například v oblasti cestovního ruchu, kde je mimochodem obrovský růstový potenciál, je pěti- až šestinásobný převis projektů, ať už jsou předkládány veřejnými nebo podnikatelskými subjekty. A ty projekty jsou velmi dobře připravené. Dá se jim více pomoci i z centra. Chci, aby to byla jedna z priorit.

Omezení jsou zřejmě ve financích. Nemohly by do těchto oborů natéci další prostředky i prostřednictvím partnerství soukromého a veřejného sektoru, projektů PPP?

Projekty PPP patří k záměrům, s nimiž jsem přišel na ministerstvo. V tuto chvíli už existuje paragrafové znění návrhu příslušného zákona. Považuji je za jeden z nástrojů, jak přivést do republiky desítky miliard korun a know-how do projektů, na které veřejný sektor nemá. Ale je to jen jedna z cest. Přímo mohou pomoci zdroje ze strukturálních fondů. Těch 140-150 miliard, které mohou přijít, a k tomu nějakých 40-50 miliard našeho kofinancování - to je obrovský objem prostředků. Bude dost prostoru na vědu, výzkum, vzdělávání, na odstraňování regionálních disparit i na další věci.

Které další úkoly chce vaše vláda dotáhnout do konce?

Superprioritou je ratifikace evropské ústavní smlouvy, druhou věcí je snížení daní zaměstnancům, středním a nižším příjmovým kategoriím. Dále příprava tezí důchodové reformy, kde je třeba najít společenský konsenzus. Už jsem naznačil ve svých veřejných vystoupeních, že k tomu budu hledat podporu jak napravo, tak nalevo, nemůže být z debat vyloučena ani ODS ani KSČM. Dále chceme předložit zákon o střetu zájmů, zákon o úpadku a schválit rozpočet na rok 2006. K tomu bych přidal zákon o nájemném, který bude řešit deregulaci nájemného. Mám zájem na zrychlení legislativních prací. Hovořil jsem o tom už s panem ministrem Zářeckým (nástupce ministra, šéfa Legislativní rady vlády Jaroslava Bureše - pozn. red.), což je mimořádně kvalifikovaný člověk. Hovořil jsem i s odcházejícím ministrem Burešem, byl bych rád, kdyby byl jedním z mých poradců a neodcházel úplně od rozdělané práce.

Součástí zákona o střetu zájmů mají být i majetková přiznání. Jak široce je chcete pojmout?

To je věc diskuse. Zcela určitě tak, aby tam nebyly prvky retroaktivity, které by neakceptoval Ústavní soud při případné stížnosti.

Měly by se vztahovat jen na veřejné a ústavní činitele nebo plošně na všechny?

Myslím, že by to měli být činitelé vlády včetně náměstků, poslanci, senátoři, členové krajských zastupitelstev. Pokud jde o obecní zastupitelstva, tady bych byl opatrný - členil bych to podle velikosti. Jestliže jsou obecní zastupitelstva v obcích, které nemají skoro žádný majetek, nedělají žádné veřejné zakázky nad určitou hranici, tak co s nimi, proboha? To už nám tam nebude chtít nikdo pracovat, nebo tam budou učitelé, ale už ne ředitelé škol... Nechci se pouštět do nějaké revoluce. Myslím, že není nutné tím obtěžovat všechny občany republiky. Mělo by se to zaměřit jen na "služebníky státu", veřejné osoby.

Jak sebevědomá bude, resp. může být vaše vláda při prosazování svých záměrů?

Už jsem dal najevo, že budu manévrovat napravo i nalevo. V minulosti jsem byl vnímán jako představitel pravicové části sociální demokracie, a tak o tom mohu hovořit bez zbytečných příkras. Samozřejmě, ve smlouvě o koaliční spolupráci jsou vymezeny oblasti, kde to nebude možné, tam se budeme muset opírat jen o koaliční většinu. Jinak je však třeba nikoho nevylučovat.

Komunisté poprvé od Listopadu naznačují, že jsou ochotni se v tomto demokratickém systému pohybovat. nepotřebovali k tomu tak mnoho, jenom náznak z naší strany, že je bereme jako politickou sílu, kterou je možné do tohoto systému integrovat. Pak záleží na ODS, jestli bude tvrdohlavě trvat na své koncepci "nulové tolerance" a bude tak prakticky v politické izolaci. Protože, marná sláva, pokud v příštích volbách vyhrají - já předpokládám, že ne a udělám proto všechno - ocitnou se zase oni v situaci, kdy budou potřebovat politické spojence.

Sociální demokracie je připravena jednat tvrději s koaličními partnery, protože sjezd jí dal mandát k případné menšinové vládě. To je možná největší změna, která vzešla z "barrandovské krize"?

Takhle tvrdě bych to neřekl. Koaliční vládu chceme vnímat jako čestnou a solidní spolupráci. Neuvažujeme tak, že teď uděláme vládu, a pak si budeme dělat, co chceme. Uzavřeli jsme politickou smlouvu s partnery a chceme ji plnit. Manévrovací prostor samozřejmě bude větší, protože se nepohybuji na bázi neproduktivního antikomunismu jako Vladimír Špidla, ani jsem se v minulosti neprojevoval jako ideologický nepřítel ODS. Myslím, že politické strany by především měly uvažovat o tom, kde hledat možnosti spolupráce, a pak teprve rozdíly. Tedy pokud to není v předvolebním období, tam je to něco jiného.

Neobáváte se, že vámi deklarovaná ochota ke spolupráci s komunisty může odradit další část sociálnědemokratických voličů?

Je třeba rozlišovat strategii a taktiku. Pokud jde o strategii, řekněme si, že jednou v budoucnu, možná za pět, možná za devět let, tady velmi pravděpodobně vznikne buď pravicová koalice, nebo levicová koalice, jak je to běžné v celé západní Evropě. My jsme se zatím chovali nestandardně. Tu jsme vytvořili koalici levo-pravou, abych interpretoval zvláštní pojetí spolupráce v rámci opoziční smlouvy, tu koalici, řekněme, levého středu s převisem někam do pravého středu, to je ta dnešní koalice.

Záležet bude také na vývoji v lidové straně: pokud bude středovou formací, lze v ní hledat politického spojence. Pokud se bude vyvíjet spíš napravo, což není vyloučeno, pak může sociální demokracie uvažovat spíše o těch levicových formacích. A pak je tady komunistická strana, která se taky nějak vyvíjí. Když se bavím s jejími funkcionáři, přiznávají otevřeně podíl komunistické strany na zločinech bývalého režimu - to tu před deseti lety ještě nebylo.

Jinou věcí je však taktika. Mezi námi, některá vyjádření sociálnědemokratických ministrů, jako je Milan Urban nebo Petra Buzková, že do minoritní vlády podporované komunisty nepůjdou, jsem považoval za neloajální ke straně, velmi netaktická a politicky nemoudrá, protože nám zužovala operační prostor pro jednání na bázi bývalé koalice. Mohli si to myslet a mlčet, a my jsme pak mohli víc vydolovat. Když někdo jde do jednání, ve kterých má jen jednu možnost, tak nemusí jednat vůbec. Ledy se pak hnuly až tehdy, když jsme minulý týden - já v debatě s místopředsedy čtyř politických stran a Stanislav Gross v jiné televizní debatě - řekli jasně, že jsme připraveni jít i do minoritní vlády.

Dnes však naši lidé v samosprávách v krajích a městech spolupracují v koalicích nelevicových a - snad s výjimkami ze severní Moravy - nemají zkušenost se spoluprací s komunistickou stranou. Existuje proto stále velká vrstva těch sociálnědemokratických funkcionářů, kteří budou podporovat jiná řešení než spolupráci s KSČM. Je zapotřebí začít o tom v sociální demokracii diskutovat. Nemůžeme říkat, že komunistická strana je bubák, je to přeci organismus, který se vyvíjí. Také mocenské uspořádání světa a Evropy je dnes úplně jiné. V Kremlu už nesedí jako v únoru 1948 Josif Vissarionovič Stalin, který se opírá o uspořádání Jaltské smlouvy. Sedí tam někdo jiný, který má starosti s tím, aby udržel to, co v Rusku je.

Jaký je dnes váš vztah k Miloši Zemanovi?

Myslím, že naše vztahy jsou lepší než před deseti lety. Dočetl jsem se, že mi prý dal tři měsíce hájení.
Související