Nový návrh zákoníku práce, který poslalo Ministerstvo práce a sociálních věcí do připomínkového řízení, dává šanci českým zaměstnancům, že po jeho dopracování jim zaručí na evropské podmínky přijatelnou základní ochranu. Návrh zákoníku práce je přes řadu výhrad moderní právní norma přinášející novinku - smluvní volnost.
Odbory říkají smluvní volnosti a novému zákoníku práce v zásadě ano, ale volnost nám chybí ve větší míře v oblasti kolektivního vyjednávání. Navrhovaný zákoník nedostatečně podporuje možnost sjednat si v kolektivní smlouvě výhodnější podmínky nad rámec zákonné úpravy. Nedostatkem rovněž je nevyjasněná daňová uznatelnost toho, co bude ujednáno v kolektivních smlouvách.
Odbory podporují již od začátku devadesátých let záměr vytvořit nový zákoník práce, který by představoval dlouhodobě stabilní samostatnou, komplexní a plně harmonizovanou právní úpravu pracovněprávních vztahů. Aby rozšířil smluvní volnost stran podle zásady "co zákon nezakazuje, to dovoluje", omezenou pouze zákonem stanoveným minimálním a maximálním rámcem pro sjednávání odchylných práv a povinností, podpořil další rozvoj kolektivního vyjednávání včetně oblasti veřejné správy.
Návrh zákoníku práce sice promítá ústavní zásadu "každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá", ale na druhou stranu návrh obsahuje převážně kogentní - přikazující ustanovení, která vzbuzují pochybnosti o tom, v jakých případech je možné se od zákona odchýlit. To by však nepřispívalo k právní jistotě těch, kteří jsou adresáty zákonné úpravy, tedy zaměstnavatelů, zaměstnanců a jejich zástupců včetně odborů. To je závažné i z hlediska posouzení, co může a naopak nesmí být daňově uznatelným výdajem podle zákona o daních z příjmů.
Liberalizace je v této části v souladu s požadavkem odborů. Odbory vždy požadovaly, aby odchylná úprava práv a povinností byla svěřena výlučně kolektivní smlouvě a pracovní smlouvě, neboť není možné ponechat sjednávání podmínek zaměstnání pouze na ekonomicky silnější straně - zaměstnavateli. Proto je správné, že vnitřní předpis i podle návrhu zákona by neměl být tak, jako doposud, uplatněn v organizacích, kde působí odbory.
Odbory uznávají, že není správné, aby byla na zaměstnavatele přenášena finanční odpovědnost související s jakoukoli negativní sociální a zdravotní situací zaměstnance. Návrh však snižuje dosavadní ochranu zaměstnanců v této oblasti příliš. Jde zejména o výrazné zhoršení ochrany těhotných žen, těch, které kojí, a matek do konce devátého měsíce po porodu. Rovněž snižuje ochranu zaměstnanců, kteří ztratili dlouhodobě zdravotní způsobilost v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Navrhuje se také zrušit nabídkovou povinnost při výpovědi ze strany zaměstnavatele.
Pokud jde o pracovní dobu, je pro nás nepřijatelná forma navrhované úpravy takzvaných kont pracovní doby, neboť tím by byl zaměstnanec zcela vydán všanc zaměstnavateli, bez ohledu na svůj osobní a rodinný život, a navrhovaná právní úprava jej rovněž dostatečně nechrání, například i pro případ výpovědi pro nadbytečnost. Zcela nepřijatelná je možnost srazit zaměstnanci mzdu za období, kdy mu zaměstnavatel nepřiděloval práci.
Milan Štěch, předseda
Českomoravské konfederace odborových svazů
