Pětadvacetiletý Slávek pracuje už druhým rokem v oddělení výstupní kontroly Showa Alluminium. Měsíčně vydělává patnáct tisíc hrubého a šance na další postup má bez dalšího vzdělání nulové. Zvýšení platu po celý život řešil jediným způsobem: změnou zaměstnavatele. Teď se však může těšit, že "dostane přidáno" - nikoliv od firmy, ale od státu. Podle vládou schváleného návrhu daňové reformy se právě Slávek se svým příjmem dostane mezi ty, kteří na daňových změnách vydělají nejvíc: přilepší si zhruba o čtyři tisíce. Za rok. "Čtyři stovky za měsíc mě nevytrhnou," byla první reakce Slávka na daňovou změnu. A tak raději brouzdá po internetu a hledá si dalšího zaměstnavatele. Ten třeba přidá víc.

REFORMA PRO CHUDÉ? Paroubkova vláda schválila snížení daní minulý týden. Reforma Ministerstva financí, která má platit od ledna 2006, by měla přilepšit valné většině zaměstnanců (podle materiálu MF to má být 93,57 % daňových poplatníků). Nejvíc vytěží ti, jejichž výdělek nepřesahuje dvacet tisíc korun hrubého měsíčně, což je zhruba šedesát procent populace. "Jde o nejvýznamnější snížení daně z příjmů za posledních deset let," prohlásil ministr financí Bohuslav Sobotka.

Vláda schválila snížení sazby daně v prvním a druhém pásmu (z 15 % na 12 % u prvního pásma a z 20 % na 19 % u druhého pásma). Nejnižší - nezdanitelné - pásmo rozšířila z devíti na deset tisíc. Všechny odečitatelné položky ze základu daně se navíc nahradí slevou na dani. Roční nezdanitelné minimum 38 040 korun by měla vystřídat roční sleva 7200 korun z daně samé. Obdobně mají být zavedeny slevy pro studenty, na vyživovanou manželku nebo manžela nebo na částečný či plný invalidní důchod. Návrh počítá i s podnikateli. Těm se má zvýšit výdajový paušál na 50 %.

Zatímco návrh ČSSD, který má ve Sněmovně velkou šanci projít, favorizuje nízkopříjmové skupiny, opozice tvrdí, že chce ubrat všem. ODS sice definitivní návrh nepředstavila, chce jít však cestou rovné daně. Nejčastěji se hovoří o jednotné dani ve výši 15 % a o nezdanitelné částce šest tisíc. Zda má tento systém zahrnovat i nějaké odečitatelné položky, není známo. Jisté však je, že proto, aby se stát mohl spokojit s takto razantní daňovou reformou, bude muset vybrat peníze jinde. Rovná daň by se proto měla vztahovat nejen na výši příjmů, ale i na výši daně z přidané hodnoty (doposud platí pět procent na potraviny a tzv. sociálně citlivé položky a 19 % na ostatní zboží a služby). Výsledkem má být výrazné snížení daní v kategorii příjmů od 30 či spíše 40 tisíc korun, pro nižší příjmové kategorie je změna neutrální. Respektive - pokud budou kupovat méně (a tak zaplatí méně na DPH), dostanou víc na platu. Platí to ovšem jen pro bezdětné zaměstnance. Ten, kdo má děti a nebude si je moci z platu "odečíst", prodělá.

POLITICKÁ ZBRAŇ. Vládní návrh počítá s tím, že by se daně snížily od ledna příštího roku. Rok 2006 je rovněž rokem voleb. Daňová reforma bude určitě jedním z hlavních témat předvolební kampaně. Ostatně již teď ODS viní premiéra Jiřího Paroubka z toho, že si přisvojil nápad se snižováním daní.

Návrh z dílny ČSSD totiž nejen snižuje daně, ale zmenšuje i rozdíly mezi příjmy. A to je to, co většina lidí (hlavně voliči ČSSD a KSČM) chce.

Nedávno zveřejněný průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ukázal, že se 41 procentům obyvatel zdají rozdíly mezi příjmy v Česku příliš veliké a měly by se zmenšit. "Výsledek do jisté míry odráží rovnostářské tendence, které u nás mají poměrně dlouhou tradici, nejen díky éře státního socialismu," vysvětlil Jaroslav Červenka z CVVM. Navíc je podle něj velmi pravděpodobné, že lidé vnímají současné příjmové rozdíly jako nezasloužené, a tudíž nespravedlivé.

Mzdová diferenciace přitom pokračuje rychlým tempem. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) došlo jen v posledním čtvrtletí loňského roku k dalšímu zřetelnému posunu mzdového rozdělení zaměstnanců. Relativně největší část (12,4 %) pobírala mzdu v pásmu 14 000-15 999 Kč (o rok dříve bylo ještě nejčetnější pásmo 13 000-14 999 Kč), interval 7000-12 999 Kč pokrýval loni 26,9 % zaměstnanců. Výdělek do 6 tisíc Kč měly pouze 0,2 % zaměstnanců a mzdu vyšší než 30 tisíc Kč jen 7,7 % zaměstnanců.

ROZDÍLY SE ZVYŠUJÍ. Rostoucí nerovnoměrnost v příjmech ukazují i o něco starší (bohužel nejaktuálnější) údaje Českého statistického úřadu. Podle nich vzrostl rozdíl mezi průměrnou mzdou a mediánem (tzv. prostřední hodnota, která ukazuje průměr s vyloučením extrémních hodnot) z 1326 korun v roce 1996 na 2591 korun v roce 2002. Průměrná hrubá měsíční mzda za celý rok 2002 činila 18 133 Kč, mzda prostředního zaměstnance (medián) byla jen 15 542 Kč. Aritmetický průměr však silně ovlivňuje malá skupina lidí s extrémně vysokými příjmy. "Vývoj za poslední roky ukazuje, že mzdy jsou stále více diferencované, a to zejména v oblasti nejvyšších výdělků. Průměrná mzda je tak běžnému, typickému zaměstnanci stále více vzdálená. V roce 2002 již téměř dvě třetiny (66 %) zaměstnanců pobíraly podprůměrnou mzdu a jedna třetina nadprůměrnou," tvrdí publikace ČSÚ. Z té nadprůměrné většiny ovšem větší část pracuje v bankovnictví a pojišťovnictví. Ve výrobě je vysoký plat spíše výjimkou.

S ohledem na rozdělení příjmů podle statistiky je ovšem zajímavé, že zhruba polovina domácností je schopna vedle základních potřeb financovat i záliby a koníčky svých členů. Vyplývá to z květnového průzkumu CVVM, který rovněž uvádí, že 39 % domácností má na nákup kvalitnějších a potažmo dražších potravin, 35 % dokáže spořit a 23 % je s to finančně podporovat i domácnosti svých dětí či naopak rodičů. Zdá se, že plat pod průměrem není překážkou společensky aktivnímu životu.

Daňová reforma, která zvyšuje příjem nízkopříjmových skupin obyvatel, může alespoň na chvíli pozastavit diferenciaci platů. Což je ve volebním roce jistě bodem k dobru - tedy alespoň pro ČSSD.

Rostoucí diferenciace mezd však není typická jen pro Českou republiku. Naopak - v postkomunistických zemích byl od začátku devadesátých let v ČR proces diverzifikace nejmírnější. Jak vyplývá z tzv. Giniho koeficientu (popisuje nerovnoměrnost v distribuci příjmů), nejvíc se rozčlenila společnost z hlediska příjmů v Rusku a Rumunsku, nejméně pak v ČR, Lotyšsku a ve Slovinsku. V ČR se nyní tento index pohybuje kolem hodnoty 0,07, v západoevropských zemích má většinou hodnotu přes 0,3 (s výjimkou skandinávských zemí a Beneluxu, kde protestantská tradice a vysoká míra zdanění udržují rovnostářskou společnost). Pod hranicí chudoby podle metodiky EU žije v ČR osm procent lidí, příjmy nižší než životní minimum (jak chudobu definuje MPSV) má 3,3 % domácností. Otázkou ovšem je, kolik z toho činí reálně potřební, jak velkou část obyvatel zasahuje a zabezpečuje sféra šedé ekonomiky.

Rok 2006 přinese nejen nižší daně (většině lidí), ale i změnu ve výplatě sociálních dávek. Návrh MPSV, který je zatím ve fázi připomínkového řízení, počítá se změnou životního minima a se zpřísněním výplaty podpor v nezaměstnanosti. Lidé, kteří se práci programově vyhýbají, by už neměli mít na podporu nárok. Nakolik je návrh MPSV životaschopný v dané podobě, musí ukázat výsledek připomínek dalších resortů, vláda a Sněmovna. Zatím se nezdá, že by měl výrazný vliv na celkové snížení vyplácených dávek. I to je pro ČSSD pozitivní - vedle "armády" spokojených zaměstnaných zde nevznikne "armáda" nespokojených nezaměstnaných.

E05_2528.gif ()


KDO TO ZAPLATÍ. Daňová reforma z dílny ČSSD vedle toho, že naštvala vysokopříjmové zaměstnance ("nám se neuleví") a příliš nenadchla lidi s malými příjmy ("stát dává stále málo"), má i negativní dopad na rozpočet. Díky výpadku daní přijde stát v příštím roce o 9,7 miliardy korun, v roce 2007 pak o 15,3 miliardy korun. Nahradit je má podle Sobotky rostoucí ekonomika (daně budou menší, ale bude je platit víc lidí). Jistý příspěvek se očekává od reformy sociálních dávek. Kolik to bude, je otázkou, když MPSV tvrdí, že nový systém v prvním roce přinese jednorázové zvýšení nákladů. Takže pokud HDP neporoste svižným tempem, zaplatí to vyšší deficit státního rozpočtu.

Ani návrh ODS však není zadarmo. Rovná daň z příjmů obyvatel by podle propočtů Davida Marka z Patria Finance přinesla výpadek ve výši 40 miliard korun. A to jen v případě, že ekonomika i nadále poroste zhruba čtyřprocentním tempem. Kdyby měly mít nižší daň i firmy, HDP by muselo růst o devět procent - jinak by stát přišel na daňovém inkasu takřka o devadesát miliard. Tyto propočty však nepočítají s růstem DPH.

Žádná z politických stran přitom v rámci reformy daní nepočítá s reformou sociálního a zdravotního systému. Jejich zavedení v prvních letech výrazně zvýší náklady státního rozpočtu. Z čeho se budou financovat, jasné není.

Ať již daňová reforma proběhne podle scénáře ČSSD, nebo se bude v dalších letech měnit celý systém znovu podle představ ODS, jisté je, že z nich budou vždy profitovat jen krajní příjmové skupiny obyvatel. Na střední třídu nepamatuje žádná z politických stran.

Související