"Euroústava? To jsem nečetl. Ale podle toho, co říkají občas lidi u nás v hospodě a co jsem slyšel od pana prezidenta, pak bude unie jako nová RVHP," říká ústecký hospodský Vlastimil Žáček.
V tomto pohledu se nijak neliší od "průměrného" Čecha - takového, jak jej vykreslil týden starý průzkum veřejného mínění agentury CVVM, která se na evropskou ústavní smlouvu ptala 1060 osob.
Drtivá většina z nich ústavu nečetla, plných 95 procent má pocit, že jim o dokumentu chybějí informace, jeho podpora je sporná.
Přesto lidé něco vědí. "Brusel bude ovlivňovat všechno. Přijdeme o suverenitu," tvrdí Karel Honzák, štamgast Žáčkovy hospody.
Ztráta suverenity, konec svrchovanosti - právě tato slova volí už druhým rokem prezident Václav Klaus a mnohdy i opoziční ODS, když o euroústavě hovoří.
Co vlastně je v ústavní smlouvě, o níž o víkendu rozhodují Francouzi (Češi pravděpodobně za rok touto dobou), že politiky opravňuje k obavám o postavení země?

Pod diktátem unie?
Ikona skeptiků, kteří ústavu odmítají, irský profesor z Trinity College Anthony Coughlan, říká: "Nová EU opírající se o svou vlastní, státní ústavu, se ve skutečnosti stane novým státem. Existující členské země v něm budou poníženy do ústavního postavení regionů nebo provincií."
Coughlan tím naráží na fakt, že ústavě vůbec poprvé papírově dává EU právní subjektivitu. Podobně jako u jakéhokoli státu, definuje hymnu, vlajku či "státní" svátek unie. Hovoří o euroobčanství a poukazuje na to, že evropské právo má přednost před právem členských států.
"Jenže to skutečně není žádná novinka. Už vstupem do Evropské unie jsme souhlasili s tím, že evropské právo bude v některých oblastech nadřazeno," poukazuje prezident Institutu pro evropskou politiku Europeum David Král.
Evropské právo je skutečně v Česku všudypřítomné. Stačí se podívat třeba na omezení, která svazují autobusovou přepravu osob nebo hospody.
"Evropské hygienické normy jsou skutečně tvrdé," připouští hospodský Žáček. "Na druhou stranu, být zákazník, taky bych chtěl, aby se pečlivě dohlíželo třeba na skladování potravin nebo na to, jak si kuchaři myjí ruce."
Ústava v tomto smyslu jen potvrzuje, co už platí. Nově však rozšiřuje oblasti, ve kterých může Brusel do Česka proniknout. Přesněji řečeno, při hlasování ubylo otázek, u nichž každá z členských zemí mohla použít právo veta. Zatímco dosud stačilo jediné "ne" a návrh z oblasti zahraniční politiky skončil pod stolem, nyní mohou být některá zahraničněpolitická rozhodnutí, ale i verdikty týkající se justice, vnitra či obrany přijaty i přesto, že s tím nebude jedna země souhlasit. "To je skutečný posun," potvrzuje Král.

Ambasador "EU"
Oproti dosavadním evropským smlouvám se v ústavě také poprvé píše o právní subjektivitě EU. "Což je pro vznik státu nepostradatelné," varuje Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku (CEP).
S právní subjektivitou může EU podepisovat mezinárodní smlouvy, otevírat svá velvyslanectví kdekoli ve světě, de facto si může nárokovat třeba křeslo v Radě bezpečnosti OSN.
Jenže - i když papírově subjektivitu EU získá až ústavou, podepsala už například mezinárodní smlouvu s NATO, a to při loňské výměně mise v Bosně.
"Nezakládá se tím evropský stát," tvrdí Ivo Šlosarčík, který evropské právo přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. "Stát rozhoduje o daních a unie takovou pravomoc nemá a mít nebude," vysvětluje. "EU navíc nedisponuje svou vlastní armádou ani policií. Pokud chce německý policista zatýkat kohokoliv na území Česka, musí mít nejprve souhlas České republiky."

Jak skoncovat s Evropou
Odpůrci smlouvy však mají ještě další argument, proč se bát o svrchovanost států. "Doposud Evropská unie - odděleně a samostatně od svých členů - právně neexistovala," oponuje Anthony Coughlan. "Kdyby dnes členské státy chtěly, mohly by se dohodnout na rozpuštění Evropské unie. To tato ústava mění."
Doposud totiž - i když to nikdo nezkusil - mohla členská země smlouvu o přistoupení k unii vypovědět, a tím s členstvím v EU skoncovat.
Ústava však takový jednostranný odchod neumožňuje. Stát, který chce z EU odejít, se na tom s unií musí napřed smluvně domluvit. "Tato ustanovení jednoznačně omezují suverenitu členských států," soudí Petr Mach z Centra pro ekonomiku a politiku.
Ten, kdo chce z Evropské unie vystoupit, musí podle euroústavy oznámit svůj záměr Evropské radě a pak vyjednat podmínky, za kterých přestane být členem. Toto vyjednávání může trvat až dva roky.
Vyloučit členský stát bez jeho souhlasu z Evropské unie ani podle ústavní smlouvy nelze.

Příloha