Středa 11. května 2005 byla pro evropské zaměstnavatele a podnikatele další ranou pod pás a pro revidovanou Lisabonskou strategii smrtonosnou pastí.
Nejprve krátce před polednem hlasoval Evropský parlament v prvním čtení o zprávě poslance Alejandra Cerkase, který svými pozměňovacími návrhy obrátil naruby pro zaměstnavatele přijatelný návrh Evropské komise na směrnici o pracovní době.
Jednání v Evropském parlamentu předcházely mediální spekulace o Cerkasových návrzích na výměnu roční referenční doby za opt-out i ironizující poznámky poslankyně Francoise Castexové na adresu návrhů EK "Quel progres social!".
Výměna "něco za něco" se nekonala, zdravý rozum nezvítězil a Cerkasovy návrhy byly přijaty.
Velkou ranou pro zaměstnavatele v soukromém i veřejném sektoru (zdravotnictví, sociální služby), a především pak pro malé a střední podnikání, mikropodniky a rodinné podniky bude zejména přijetí návrhu, že neaktivní doba v rámci pracovní pohotovosti bude počítána jako pracovní doba.
Téhož dne odpoledne předložila zpravodajka Engelen-Kefer plenárnímu zasedání Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) svoje stanovisko k návrhu směrnice komise o některých aspektech pracovní doby, ve kterém zpochybnila, zda návrh je vůbec schopen naplnit cíle směrnice, a to zejména pokud se týká vyváženého poměru mezi flexibilitou a pracovní a zdravotní ochranou, a tím i mezi zaměstnáním a rodinou.
Zpravodajka navíc nařkla evropské zaměstnavatele v čele s Unií zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Evropy (UNICE) z neochoty zasednout za jednací stůl sociálního dialogu a jako esa z rukávu vytahovala dostupné sociální charty Rady Evropy a Evropské unie i úmluvy mezinárodní organizace práce ILO z počátku minulého století.
Pro zaměstnavatele bylo stanovisko nevyvážené a nepřijatelné. Protistanovisko zaměstnavatelů, předložené souběžně plenárnímu zasedání, přicházející s částečným kompromisem ohledně neaktivní doby pohotovosti a zdůrazňující potřeby zaměstnavatelů, malých a středních podniků a sociální ekonomiky, však neuspělo a stanovisko zpravodajky bylo přijato.
Zaměstnavatelé se ale nevzdávají a po linii evropských zaměstnavatelských organizací, EHSV, Evropského parlamentu i na národní úrovni budou dál prosazovat zdravý rozum. V době, kdy Evropa míří k růstu a zaměstnanosti a posiluje svou vnější dimenzi, potřebuje flexibilitu práce a pracovní doby více než kdy jindy.
Vladimíra Drbalová, Svaz průmyslu a dopravy České republiky
