Odškodnění za citovou ztrátu je příliš složité
Cesta ke spravedlivé náhradě za smrt blízkého člověka je v podání českých zákonů zbytečně složitá.
Uznali to včera ústavní soudci, kteří řešili odškodnění za tragickou smrt mladého chlapce.
Josefu Minaříkovi se před dvanácti lety utopil na nechráněném splavu na řece Svratce čtrnáctiletý syn. Aby otec získal odškodné za všechny újmy, které mu tragédie způsobila, musel by se náhrady domáhat podle různých paragrafů u dvou typů soudů, absolvovat dvě řízení a dvakrát soudu zaplatit.
Josef Minařík využil jen jednu možnost a za smrt syna vysoudil dvanáct tisíc korun. Vyšší odškodné mu soud nepřiznal.
Pohřeb a citová bolest
Chlapec se utopil na stejném místě, kde před ním utonulo třináct lidí a po něm ještě dalších šest, než správce povodí splav oplotil.
Minařík chtěl, aby mu Povodí Moravy zaplatilo nejen tabulkové náhrady za pohřeb a náhrobní desku, ale také citovou bolest a další nehmotné ztráty. Například to, že on a jeho žena se budou muset ve stáří obejít bez synovy pomoci. Tyto nehmotné škody vyčíslil Minařík na dva milióny korun, ale soud jeho požadavek odmítl.
Josef Minařík chtěl totiž kompenzaci za újmu vysoudit podle paragrafů občanského zákoníku, které jsou zaměřeny na náhradu škody - ty se však podle dosud dodržovaných výkladů odškodněním nemajetkové (třeba citové) újmy nezabývají.
Vyšší, někdy až miliónové odškodné, je možné získat podle jiných paragrafů na ochranu osobnosti. Ty využívají advokáti například ve sporech s lékaři a nemocnicemi, kde svým klientům dokázali v posledních letech vysoudit mnohamiliónové náhrady.
Poškozený otec po Ústavním soudu chtěl, aby paragrafy, které neumožňují odškodňovat nemateriální újmu, ze zákoníku zmizely. Devět z dvanácti přítomných soudců ale takovou úpravu odmítlo. "Nejsou to protiústavní paragrafy. Kdybychom je navíc chtěli zrušit, nevyplácelo by se vůbec žádné odškodné. Ta ustanovení říkají, že se vyplácí skutečná škoda, která vznikla, a už desítky let platí výklady, že to je škoda materiální, nikoliv citová či jiná," uvedl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který rozhodnutí pléna podpořil.
Dva soudy, dva poplatky
Soudci alespoň připustili, že domáhání se odškodnění podle dvou paragrafů - o náhradě škody a ochraně osobnosti - způsobuje komplikace a není správné.
Zatímco podle prvního paragrafu je nutné se obrátit na okresní soud, ochranu osobnosti řeší krajský soud. "Jsou to dvě samostatná soudní jednání, dvojí práce advokáta, nové placení soudního poplatku, a to všechno v jedné věci. Je to nepohodlné a drahé pro stát i poškozeného," říká místopředsedkyně soudu Eliška Wagnerová.
"To je skutečně nedostatek naší právní úpravy, že se musí chodit ke dvěma soudům," dodává Rychetský.
Zjednodušení právních předpisů však včera ústavní soud nenavrhl. "To není v naší kompetenci. Mohou to udělat pouze zákonodárci, ke kterým může Ústavní soud vznést morální apel," vysvětluje Rychetský. Jednodušší odškodnění materiální i citové újmy je trend evropského práva a například rakouský parlament se už takovým zjednodušením zabývá.
Se včerejším verdiktem pléna nesouhlasili tři soudci. Eliška Wagnerová, Miloslav Výborný a Stanislav Balík měli opačný názor a připravují písemné vysvětlení svého stanoviska.
"Jsem přesvědčena, že i dnešní paragrafy o náhradě škody lze vztáhnout také na citovou újmu. Podobně postavené zákony jsme tu měli již za první republiky, ale tehdy soudy ve výjimečných případech přiznávaly i odškodnění i nemajetkové újmy. Ve světě se právní prostředí kultivuje soudními judikáty. Jen u nás ale musíme mít na všechno speciální ustanovení. Už v této kauze mohlo být odškodnění jednodušší. Argumentovala jsem například nálezem německého soudu, ale kolegy jsem nepřesvědčila," říká místopředsedkyně Ústavního soudu Wagnerová.
