Češi jsou pomalí, mají téměř sto restů
Z pohledu bruselských úředníků to byl rok hříšníků.
Česko, které už loni v květnu vstupovalo do Evropské unie s pověstí země, která jen pomalu přejímá evropské právo, svou pověst za jedenáct měsíců nevylepšilo. Podle posledních porovnávání, jak je na tom 25 zemí EU s přejímáním unijních směrnic, skončila Praha začátkem února pětadvacátá. Deficit představoval 151 položek, které nebyly převedeny do českého právního řádu. Pro srovnání: předposlední skončilo Lotyšsko se 110 směrnicemi, 23. příčku obsadili Slováci s 99 směrnicemi.
Mírný, ale přeci jen pokrok
"Problém byl, že sněmovna pracuje pomalu a nad úřady dlouho chyběl bič. Vláda několikrát odložila přijetí pokynu, který měl zaúkolovat resorty, aby si hlídaly, co se v Bruselu chystá a ruku v ruce s tím chystaly vlastní předpisy. Všechno trvalo příliš dlouho," říká Dušan Uher, ředitel vládního centra kompatibility s právem EU.
Pokyn přijal kabinet až vloni v listopadu. Doprovázela jej výzva tří ministrů, odpovědných za tuto oblast, v němž naléhali na kolegy ve vládě, aby jejich úřady začaly rychle dohánět nedodělky.
Výsledek? Podle přehledů, které si pro své potřeby nechala vláda připravit a jež HN získaly, se za poslední tři měsíce podařilo značnou část restů odškrtnout. Ze směrnic, které už měly od prvního dubna platit, jich zbývá nevyřízených 98.
Z přehledů je patrné, že největším hříšníkem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. To mělo do českého práva promítnout čtyřicítku směrnic, úředníci však dodnes jedenáct z nich nezpracovali.
Oproti tomu třeba do oblasti, již spravuje Ministerstvo zdravotnictví, patřilo 286 směrnic, úřadu jich chybí zpracovat už jen patnáct.
Co se za těmito čísly skrývá? Především fakt, že v Česku neplatí zákony či vyhlášky, které v unii platit mají. Anebo platí jinak - přičemž země se při vstupu do EU zavázala, že praxi přizpůsobí.
Depeše Praha - Brusel
"Zní to jako otravování byrokratů, ale pro evropský trh a práva občanů unie je nezbytné, aby v oblastech, na kterých se ministři členských zemí shodnou, platil stejný pořádek," řekl Hospodářským novinám komisař Günter Verheugen. "Jinak by firmy v jedné zemi mohly být znevýhodněny oproti firmám v jiné zemi, mohly by být poškozovány a podobně."
Brusel proto pečlivě kontroluje, jak se směrnice přejímají. Každá členská země musí směrnici vzít, zapracovat do domovských zákonů ve stanovené lhůtě, a potom toto přejmutí oznámit do Bruselu.
Z databáze, kde se shromažďují informace z členských zemí, co se už přejalo, lze pak jednoduchým pokynem zjistit, kdo "hřeší" a co které zemi chybí. Následuje dopis, v němž Evropská komise žádá dotyčnou vládu o vysvětlení, proč dané věci chybějí.
"Kvůli nepřevzaté legislativě již těchto dopisů přišlo během roku na 170," říká Uher.
"Většinou vysvětlujeme, že zákony sice přejímáme pomalu, ale o to pečlivěji, kvalitněji," uvedl nedávno velvyslanec České republiky při Evropské unii Jan Kohout.
Předseda legislativní rady vlády Jaroslav Bureš s tím souhlasí jen částečně. "Přejímáním evropských směrnic nám v zákonech vznikl guláš. A současný stav ve sněmovně neumožňuje uhlídat, aby zákon, který tam pošleme tak, že odpovídá požadavkům EU, od nich stejný odešel," uvedl Bureš. To se například ukázalo nedávno, když poslanci pozměnili devizový zákon, který znemožnil všem cizincům kupovat zemědělskou půdu. V přístupové smlouvě je přitom zakotveno, že cizinci, kteří v Česku nějaký čas žijí, půdu kupovat smějí.
Brusel už se informoval i na tento zákon. Pokud odpověď komisi neuspokojí, následuje další dopisní výměna, poté varování a pak případně i žaloba o milióny k Evropskému soudním dvoru.
