Krizím může předejít změna ústavy
Kdykoli v Česku nastaly vládní krize, politici neměli připravena žádná řešení, shodují se ústavní právníci i politologové.
Platí to i pro současnou krizi. Pokud zítra sněmovna odhlasuje vládě nedůvěru, nemá žádná z parlamentních stran připravený plán, co dělat dál. "Předpokládám, že prezident pozve předsedy parlamentních stran, aby další postup domluvili," říká předseda ODS Mirek Topolánek a jeho představa je mezi kolegy ještě nejvíc konkrétní.
"Pokud Ústava umožňuje vyslovení nedůvěry bez nutnosti mít náhradní řešení, tak je pochopitelné, že toho politici využívají," vysvětluje Josef Blahož z Ústavu státu a práva Akademie věd, proč jsou politici na první pohled tak nezodpovědní.
Jeho názor potvrzuje i politolog Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu: "V našem systému politici k negativnímu aktu odvolání vlády nemusí mít připravenou jeho pozitivní část a říci, kdo bude vládnout dál. Je to vítězství destruktivní síly."
Důsledkem pádu vlády pak mohou být týdny, kdy budou předsedové stran teprve hledat náhradní vládu a zemi bude spravovat vláda bez podpory parlamentu.
Expert na ústavní právo Jan Filip z Masarykovy univerzity připouští, že politici o budoucnosti mohou uvažovat, kuloární dohody ale jsou pro veřejnost neprůhledné: "Navenek neříkají, co chtějí skutečně udělat. O jejich úmyslech víme jen to, co řeknou v novinách, nebo v televizi," říká Filip.
Konstruktivní nedůvěra
Současná krize je proto podle expertů dalším dokladem, proč by České republice prospěly ústavní změny. Znalci přitom jako vzor doporučují Německo.
"Kancléř je v Německu přímo volen spolkovým sněmem a je možné ho odvolat pouze konstruktivním vyslovením nedůvěry," vysvětluje Blahož.
Inspirací pro Čechy je především "konstruktivní nedůvěra". Pokud spolkový sněm kancléře a s ním celou vládu odvolá, musí do osmačtyřiceti hodin zvolit nového kancléře. Pokud to nedokáže, vládne dál kabinet, kterému poslanci vyslovili nedůvěru.
"Od roku 1949 se přitom konstruktivní vyslovení nedůvěry použilo pouze jednou," připomíná Blahož pád kancléře Helmuta Schmidta, když koalici se sociálními demokraty (SPD) opustili liberálové a přešli k CDU, jejíž předseda Helmut Kohl se stal novým kancléřem.
Ze západoevropských zemí odpovídá český systém nejvíce Itálii: "Poukázal bych na to, že průměrná životnost jedné italské vlády je přibližně sedm měsíců," varuje před dalším zhoršováním tuzemských poměrů Blahož.
Čeští politici mají při hledání řešení volnou ruku, dnes se jim však snaží mantinely nastavit prezident Václav Klaus, který například předem upozornil, že sněmovně nedoporučí premiéra, který nebude mít předem jistých nejméně 101 poslaneckých hlasů: "Fakt, že prezident dopředu odmítá některá řešení, mě znepokojuje víc než to, že politici nemají promyšlený další postup. Menšinová vláda je přitom standardní postup, jak řídit stát," říká Lebeda. Prezident podle něho vnáší do systému další nejistotu.
Vzor pro střední Evropu
Systém podobný německému mají i Rakušané. V posledním desetiletí donutily nepříjemné zkušenosti s nestabilní politickou scénou k převzetí německého modelu také Maďary a Poláky.
"Polský model není úplně totožný jako v Německu, princip je ale stejný," vysvětluje brněnský právní expert Filip. Nedůvěru je v Polsku možné vyslovit jen tak, že Sejm zvolí nového premiéra nadpoloviční většinou všech poslanců a ten navrhne prezidentovi novou vládu. V Německu přitom už prezident vládu neschvaluje.
"Polské změny z roku 1997 jsou důsledkem problémů z předchozího období, kdy se snadno vytvářela negativní většina, což mělo za následek politickou krizi až do vzniku nové vlády," dodává Filip. Úpravu ústavních pravidel doporučuje také Jan Gronský z katedry ústavního práva Karlovy univerzity: "Česká ústava je zralá pro nejednu změnu - v tomto případě by například mohl být vzorem německý systém tzv. konstruktivní nedůvěry. To by však znamenalo zásadní systémovou změnu a ve svých důsledcích jinou formu vlády."
Pokud se ústava nezmění, nemá opozice důvod jednat jinak než dnes: "Cílem ODS je vyvolat předčasné volby a sklidit to, co v ČSSD zaseli. Její strategie by mohla mít při příznivé konstelaci úspěch," zdůrazňuje politolog Ondřej Císař z Masarykovy univerzity.
