V návaznosti na změny v komunitárním a českém soutěžním právu průběžně dochází k dalšímu rozšiřování pravomocí soutěžních úřadů. A každá firma se může stát předmětem vyšetřování. V České republice mohou u dveří vaší společnosti zazvonit s povolením k prohlídce nejen pracovníci Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), ale nově i vyšetřovatelé Evropské Komise.
Soutěžní pravidla zakazují podnikatelům s velmi silným postavením na trhu zneužití jejich dominance. Dominantní podniky například musí přistupovat k podobným zákazníkům obdobně (zákaz cenové či jiné diskriminace), nesmí slabší partnery nutit do nepřiměřeně či jednostranně nevýhodných smluvních podmínek, nesmí hrozit odběratelům nebo dodavatelům zastavením nebo omezením dodávek či nákupů, nesmí likvidovat konkurenci podbízivými cenami anebo naopak účtovat svým zákazníkům nepřiměřeně vysoké ceny a podobně.
Evropské a české soutěžní právo samozřejmě zakazují i kartely, a to například jak smluvní, tak i nezávazně "předjednané" společné stanovování cen konkurenty (prodejních či nákupních cen nebo i provizí, rabatů, slevových schémat a podobně), rozdělování trhů a sfér vlivu (zákazníků, dodavatelů, distributorů, průmyslových oborů nebo teritorií), koordinovanou diskriminaci a bojkot třetích osob a tak dále. Tytéž zákazy samozřejmě do značné míry platí i pro "vertikální" obchodní vztahy, tedy mezi výrobci, jejich dodavateli a distributory, poskytovateli licencí (know-how, franšízy a jejich partnery) a tak dále.
Soutěžní orgány musí samozřejmě mít dostatečné pravomoci, aby tyto nekalé praktiky mohly efektivně rozkrývat a trestat. Nakonec prakticky všechny soutěžní orgány v Evropě letos prohlásily boj s restriktivními praktikami za svou absolutní prioritu.

Oprávnění vyšetřovatelů
A právě, aby mohli tento svůj cíl naplnit, dostali vyšetřovatelé rozsáhlá oprávnění. Jako například právo provést šetření na místě - v obchodních prostorách podnikatele, kde mohou prohlížet a kopírovat účetní knihy a jiné obchodní záznamy (zejména pak zápisy a poznámky z jednání), jakož i cestovní deníky, výkazy příjmů a výdajů a jiné účetní dokumenty, pracovní diáře zaměstnanců a manažerů, elektronické dokumenty (včetně e-mailů a jejich příloh), výpisy osvědčující odeslání, respektive přijetí faxů a jiné záznamy o korespondenci (například kniha pošty) či video a audio záznamy. Bez ohledu na to, jestli jde o důvěrné dokumenty či obchodní tajemství.
Vyšetřovatelé dál mají právo žádat ústní vysvětlení od kterýchkoliv osob, zjednat si přístup do uzamčených obchodních prostor, dopravních prostředků, jakož i skříní, sejfů a podobně, nebo dokonce prohledávat soukromé domy, byty a pozemky, soukromé automobily, diáře a podobně. Soukromé prostory (např. byt zaměstnance či manažera společnosti) však vyšetřovatelé mohou prohledávat pouze na základě předchozího povolení soudu, které jsou povinni při prohlídce předložit.
Pokud soutěžní úřady zahájí řízení, je dobré před jejich návštěvou znát nejen oprávnění, ale i hranice, které vyšetřovatelé nesmí překročit. Je důležité znát svá práva a vědět, jak se bránit, když se vyšetřování stane nepřiměřeně agresívním. Soutěžní orgány mají sice extrémně široké pravomoci, nicméně i jejich kompetence mají své limity.

Mezinárodní dopady
Je potřeba upozornit ještě na jednu věc. Úřad na ochranu hospodářské soutěže se stal součástí takzvané Evropské soutěžní sítě (ECN). Jde fakticky o komunikační prostředek mezi soutěžními orgány členský států navzájem a Evropskou komisí, přičemž slouží k jejich koordinaci a výměně informací, dokumentů (dokonce i důvěrných listin odebraných při vyšetřování), důkazů a podobně.
Funguje tak, že jednotlivé soutěžní úřady se prostřednictvím ECN informují o tom, že zahajují řízení, o připravovaných rozhodnutích, mohou žádat informace od jiných soutěžních orgánů nebo i jejich intervenci v dané zemi a podobně.
To v praxi znamená, že pokud například francouzský soutěžní úřad zahájí vyšetřování francouzské společnosti, může to mít dopad i na českou dceřinou společnost nebo na českého konkurenta, dodavatele či odběratele francouzské společnosti a naopak.
A co když teprve s připravovaným šetřením nebo probíhajícím řízením zjistíte, že zřejmě ani ve vaší společnosti není vše v pořádku? Zde soutěžní orgány nabízejí takzvaný leniency program, prostřednictvím něhož se můžete pokutě v poslední chvíli vyhnout.
Jde o to, že tomu, kdo se de facto přizná k soutěžnímu deliktu, může soutěžní orgán pokutu zmírnit či dokonce zcela prominout. Nicméně pozor, leniency program se nevztahuje na zneužití dominantního postavení, ale pouze na kartely. Samotná pravidla pro použití tohoto prostředku jsou u nás celkem nová, neodzkoušená a velmi vágní, takže je třeba dbát zvýšené opatrnosti, než se na soutěžní úřad skutečně obrátíte.
Pro každého podnikatele je nepříjemné, když jej soutěžní úřad začne vyšetřovat nebo se na něj jinak obrátí v rámci správního řízení. Jde nejen o zbytečný stres, ale i to, že každé takové šetření a řízení na sebe váže lidské zdroje a techniku a i jinak zatěžuje podnikatele. Mnozí podnikatelé vnímají velice negativně, když je soutěžní orgány nutí nejrůznějšími obsílkami, žádostmi a šetřeními k překládání různých dokumentů, zpráv a jejich vysvětlování a podobně.
Nejlepším způsobem jak zabránit nebo alespoň omezit tyto nepříjemnosti a ušetřit náklady s nimi spojené, je nechat ve společnosti zavést takzvaný "Compliance program" neboli program zabezpečení shody podnikání se soutěžním právem.
Dokonce i Úřad na ochranu hospodářské soutěže na svých stránkách deklaruje, že implementaci a dodržování takového programu pozitivně zohlední v případě vyšetřování společnosti. Renomované advokátní kanceláře takové programy pro své klienty běžně připravují. Autoři působí ve firmě Linklaters
Více se dozvíte na konferenci Principy a rizika hospodářské soutěže dne 7. dubna.
Podrobnější informace na www.pravniradce.ihned.cz/konference

Na co mají vyšetřovatelé právo
Provést šetření na místě samém - v obchodních prostorách podnikatele, kde mohou prohlížet a kopírovat účetní knihy a jiné obchodní záznamy. Zejména pak zápisy a poznámky z jednání; cestovní deníky, výkazy příjmů a výdajů a jiné účetní dokumenty; pracovní diáře zaměstnanců a manažerů; elektronické dokumenty, včetně e-mailů a jejich přílohy; výpisy osvědčující odeslání, resp. přijetí, faxů a jiné záznamy o korespondenci (například knihu pošty); video a audio záznamy.
Nahlížet do dokumentů mohou bez ohledu na to, zda jde o důvěrné materiály anebo obchodní tajemství.
Žádat ústní vysvětlení od kterýchkoliv osob.
Zjednat si přístup do uzamčených obchodních prostor, dopravních prostředků, jakož i skříní, sejfů a podobně.
Prohledávat soukromé domy, byty a pozemky, soukromé automobily, diáře a podobně.
Soukromé prostory (například byt zaměstnance nebo manažera společnosti) však vyšetřovatelé mohou prohledávat pouze na základě předchozího povolení soudu, které jsou povinni při prohlídce předložit.