Klidná síla

Tento sloupek není předvolební agitací pro jednu z našich politických stran, nýbrž připomínkou původního nositele hesla "la force tranquille" Françoise Mitterranda, v letech 1981-1995 prezidenta Francouzské republiky. U příležitosti stého výročí jeho narození a dvacátého výročí jeho úmrtí o něm vyšla v nakladatelství Cosmopolis pěkná knížka od renomovaného znalce francouzské politiky Milana Syručka.

Nelze na takto malém prostoru postihnout celou šíři Mitterrandovy osobnosti, popsanou ve zmíněném díle o více než čtyř stech stranách. Z pohledu právníka zaujmou Mitterrandovy činy jako prezidenta republiky na pozadí francouzské ústavy. Zatímco jeho věčný rival a předchůdce Charles de Gaulle potřeboval pro výkon své moci ústavu měnit a dotvářet, a když se mu to nepodařilo, rezignoval, François Mitterrand uplatňoval svůj vliv v rámci ústavy a podle ní. Využíval k tomu svých brilantních politických dovedností.

Milan Syruček zmiňuje politiku "cohabitation" (soužití politické moci), kdy ve druhé polovině osmdesátých let bylo nutné vyvážit působení dvojbarevné exekutivy: levicového prezidenta a pravicového premiéra, Mitterrandova nástupce Jacquese Chiraca. Bez ústavních změn či hádek o pravomoci. Ještě výmluvnějším příkladem je Mitternadova politická likvidace Komunistické strany Francie. Po jejím volebním úspěchu v roce 1981 jí nechal ve vládě Pierra Mauroye přidělit dvě křesla, z nichž jedno patřilo více než problémovému resortu dopravy. Komunistická strana se jako vládní strana sama zdiskreditovala, aniž by byl potřeba zákon o jejím zákazu. François Mitterrand s Jacquesem Delorsem nastartovali proces evropské měnové integrace dávno předtím, než byla zakotvena v zakládacích smlouvách EU. Jejich cílem bylo upozadit německou marku i za cenu ztráty francouzského franku. François Mitterrand při své návštěvě Československa proslulou snídaní prolomil izolaci disentu a přiměl de facto Husákův režim vzít opozici na vědomí.

Osobnost Françoise Mitterranda je určitě mementem všem, kdo na všechno chtějí nové a nové zákony nebo změny ústavy. Jde to také jinak, když je někdo skutečná osobnost.

Související