Jako každý rok i na letošek si zákonodárci připravili několik novinek. Ať už jde o větší či menší zásahy, málokterá oblast práva zůstává nedotčena. V některých případech, jako jsou slevy na dani u nemovitostí, budou změny spíše technické. Jinde bude dopad pro běžné občany citelnější. Příkladem je nový zákon o jednorázovém příspěvku, díky kterému bude v únoru vyplaceno všem českým důchodcům 1200 korun.

Drobné i větší novinky

Nový systém kontrolního hlášení DPH anebo elektronická evidence tržeb jsou sice nejviditelnějšími, ale ne jedinými plánovanými změnami v oblasti financí a daní. Podle Petra Kališe z advokátní kanceláře CHSH Kališ & Partners se například od letošního roku zpřísňují podmínky pro osvobození od DPH při prodeji pozemků. Řada parcel, které byly dosud od placení DPH osvobozeny, tak nově bude zdaněna. Změny se dotknou i způsobu počítání pětileté lhůty pro daňové osvobození. Lhůta bude znovu běžet po provedených významných stavebních úpravách či změnách, což praxe vítá.

"Z množství dalších výzev pro rok 2016 dotýkajících se veřejných financí včetně daní lze zmínit například zrušení druhého pilíře důchodového pojištění a hrozivé prázdno, které po tomto - pravda nepříliš podařeném - pokusu o řešení nepříznivého demografického vývoje zůstává v našem systému sociálního zabezpečení," dodává Petr Kotáb z advokátní kanceláře Dentons.

V polovině letošního roku pak začne platit zákon o registru smluv. "Obce, kraje i stát budou mít povinnost zveřejňovat smlouvy v centrálním registru, který bude zřízen a veden ministerstvem vnitra. Tato povinnost se bude vztahovat na veškeré smlouvy nad 50 tisíc korun bez DPH a zároveň se jí budou muset řídit firmy, ve kterých mají kraje či obce většinový podíl," popsal Bořivoj Líbal z PwC Legal s tím, že výjimku z tohoto pravidla dostaly například některé menší obce či společnosti s většinovým podílem státu, krajů nebo obcí, jejichž akcie se obchodují na burze, jako je například ČEZ.

Velké letošní plány

Kromě již přijatých změn se diskutuje také řada těch, které se teprve chystají. Sněmovna v prosinci poslala do druhého čtení zákon, který se řadí k těm vůbec nejočekávanějším - nový předpis upravující zadávání veřejných zakázek. Od něj si zadavatelé i dodavatelé slibují mnohé, od zjednodušení postupů po plný soulad s evropským právem. Očekávání jsou vysoká. "Zákon o veřejných zakázkách musí rozvázat investorům ruce a zajistit určitou flexibilitu při řešení komplikací a překvapení při realizaci," popisuje expert na stavební právo Lukáš Klee z Metrostavu. K novince se pak bude vázat řada doprovodných pokynů, metodik a směrnic.

Ministerstvo spravedlnosti zase finišuje po připomínkách vlády návrh nového zákona o státním zastupitelství, který by měl posílit nezávislost žalobců. Norma má ale zatím více odpůrců než příznivců. "Záměr novelizovat zákon, který v zásadě funguje, jsem moc nepochopil a návrh až na dvě výjimky nic nového neřeší. Vypadá to ale, že celá legislativní intráda slouží k zrušení vrchních státních zastupitelství a instalaci nového speciálního útvaru státního zastupitelství, který bude moct dozorovat, co bude chtít, a nebude nikým kontrolován," zhodnotil advokát a člen prezidia Unie obhájců ČR Tomáš Sokol.

Velká očekávání se pak spojují zejména s plánovanou novelizací nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Finančníci zase netrpělivě očekávají nový zákon o spotřebitelském úvěru. Obhájci pak upozorňují na možnou novelu trestního zákoníku, podle které by šlo zkonfiskovat majetek příbuzných odsouzeného za předem vyjmenované trestné činy, pokud tento majetek od odsouzeného nabyli a je pravděpodobné, že ten ho získal trestnou činností. Resort spravedlnosti její přípravu ale zatím nepotvrdil.

Ivana Štenglová, bývalá soudkyně Nejvyššího soudu ČR: Výzvou jsou změny v korporacích

Za právní výzvu nového roku považuji připravovanou novelu zákona o obchodních korporacích. A to jak pro zpracovatele jejího návrhu, tak pro zákonodárce a také pro následné "uživatele". Letos bude "nové soukromé právo prožívat" třetí rok své účinnosti, což je dostatečná doba pro to, aby bylo možné mapovat jeho přednosti i nedostatky a zjištěné nedostatky napravit. Lze debatovat o tom, zda potřebu novelizace nedávno přijatého zákona považovat za selhání jeho autorů, těch, kteří jej připomínkovali, a zákonodárců. Nemyslím si, že by tomu tak bylo vždy. Vytvořit zcela neproblémový právní předpis většího rozsahu není podle mého soudu v lidských silách. Vždyť zpracovatelé zákona i ti, kteří jej připomínkují, jsou jen lidé a jako takoví samozřejmě dělají chyby. Připočteme-li k tomu, že se navržená podoba předpisu mění v průběhu legislativního procesu, že mnozí připomínkující a změny navrhující si leckdy ve snaze vylepšit - podle nich zásadní - nedostatek neuvědomí všechny souvislosti, které s sebou změna nese, a všechna ustanovení, do kterých je třeba ji promítnout (jsou to také jen lidé), je zcela zřejmé, že ideální předpis takového rozsahu, jakým je zákon o obchodních korporacích (a troufnu si říct, že ani rozsahu mnohem menšího) vytvořit "na první pokus" prakticky nelze.

Takže souhlasím s ministerstvem spravedlnosti, že nastala doba pro změnu. Současně je ale třeba pečlivě vážit, jaké změny provést, zejména z toho hlediska, aby případné úpravy nevyvolaly další transakční náklady, které nejsou nezbytné, případně další, jiné než dosavadní, problémy.

Tomáš Bělina, advokát, Bělina & Partners: PF českému pracovnímu právu

V naší pracovněprávní úpravě se rozmohl jeden nešvar. Byť je zřejmé, že rychlá moderní doba klade čím dál vyšší nároky na pružnost a tempo, s jakými má právní řád reagovat na společenský vývoj, současně je dle mého názoru důležité mít na paměti, že nekoncepční a nedomyšlené změny právních předpisů "šité horkou jehlou", po jejichž zavedení do praxe vyvstává prakticky okamžitě potřeba jejich opětovné novelizace, mohou ve svém důsledku nebezpečně narušit integritu právního řádu a tím pádem i důvěru lidí v právo jako takové. Časté a hlavně ne vždy úplně zdařilé novely nemohou být znakem zdravého právního řádu kteréhokoliv civilizovaného státu. Jako příklad ne zcela vydařených legislativních vrtochů zákonodárce lze uvést zakotvení minimální sankce ve výši 250 tisíc korun do zákona o zaměstnanosti za správní delikt umožnění nelegální práce. Ústavní soud naštěstí zasáhl a problematické ustanovení zákona zrušil. V samotném zákoníku práce nezůstala ušetřena strastiplného vývoje kupříkladu úprava pracovních poměrů na dobu určitou a ani jiné další oblasti.

Řadu otázek vyvolává také aplikace ustanovení občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích. Při změnách právních předpisů je však zapotřebí odolat svodům jednoduchých a líbivých řešení a přistoupit k nim odpovědněji, důsledněji a rozvážněji, než jak tomu často bylo v posledních letech. Českému pracovnímu právu bych v duchu úsloví, že méně je někdy více, proto rád popřál především stabilitu a co nejméně neuvážených zásahů zákonodárce.

Karel Šimka, soudce Nejvyššího správního soudu: Právo se zhroutilo jako domeček z karet

Základní letošní výzvou bude konsolidace právních poměrů v Evropské unii v oblasti azylového a cizineckého práva. Zažili jsme faktické zhroucení pravidel Schengenu. Opět, jako tolikrát v historii, se prosadila normativní síla fakticity, jíž netečné a často do sebe samých zahleděné členské státy nedokázaly čelit. Namísto adekvátní reakce však některé státy, zejména Německo, pod tlakem událostí vyšly svou praktickou politikou vstříc erozi právního řádu. Právo, které mělo platit, se pod náporem statisíců migrantů zhroutilo jako domeček z karet.

Měli bychom proto resuscitovat pravidla schengenského systému, upravit je tam, kde se ukázaly slabiny, a dokázat je skutečně a účinně prosazovat v každodenní praxi. K tomu potřebujeme rozhodnost a zároveň snahu hledat řešení. Ty členské státy, jimž je cizí "vítací kultura", která zatím panovala v Německu, ale které zároveň dobře vědí, jak důležitá je pro mír a dobrý život v Evropě funkční evropská integrace, si musí uvědomit, že ochrana vnější hranice Schengenu a v širším rámci unie jako celku je pro přežití integrace klíčová a že bude něco stát.

Nesmíme přitom podlehnout strachu z obklíčení a vyměnit naše ústavní hodnoty, tedy ochranu lidské důstojnosti a respekt k základním právům, za slib bezpečí. Zradíme-li v tomto ohledu zásady, na nichž Západ stojí, ztratíme nakonec nejen svobodu, ale i to kýžené bezpečí. Takže při všech změnách právních pravidel je třeba bedlivě přemýšlet, zda se pravomoci represivních složek, jejichž touha po kompetencích nikdy nezná hranic, nerozšiřují již nad rámec přiměřeného a zda zpřísněná pravidla azylového a cizineckého práva nezačínají ztrácet lidskost.

Petr Kotáb, advokát, Dentons a akademik, PF UK: Nepřehledná regulace financí a daní

V oboru finančního a daňového práva, ale ovšem nejen v něm, v roce 2016 (opět) zůstává největší výzvou, jak se vůbec zorientovat v mase právních předpisů, které na nás rok co rok chrlí zákonodárci tuzemští i unijní. Přemíra regulace ztěžuje nejen podnikatelské prostředí, ale komplikuje i život běžných občanů. Navíc naším typicky tuzemským nešvarem je přijímání stěžejních právních úprav těsně před začátkem jejich účinnosti (která je často stanovena na začátek nového roku, jako např. u mnohých daňových novel). Taková absurdně krátká lhůta je ovšem nesprávná z hlediska doktrinálního požadavku racionální legislativy a oslabuje atributy ústavou požadovaného právního státu.

V oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a finančního trhu nás čeká další rozšiřování a prohlubování veřejnoprávní regulace. To je mimo jiné spojeno s pokračující snahou EU o dobudování všech pilířů bankovní unie, což se v českém zákonodárství promítá třeba do schvalovaného zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu. Ten s sebou přináší celou řadu výzev včetně nově vytvářeného Garančního systému finančního trhu zahrnujícího jak dosavadní Fond pojištění vkladů, tak i nový Fond pro řešení krize. Dalšími výzvami z této oblasti jsou neschválená novela zákona o pojišťovnictví (s implicitní otázkou, co se objeví na jejím místě).

Celkově se lze pro tuto oblast a nejen pro ni plně ztotožnit s povzdechem guvernéra ČNB Miroslava Singera: "Stávající regulace je velmi komplexní, málo přehledná, mimořádně složitá, obtížně uchopitelná a málo předvídatelná."

Maxim Tomoszek, katedra ústavního práva PF UP v Olomouci: Zachovejme chladnou hlavu

Při úvahách o tom, jakým výzvám bude ústavní právo čelit v roce 2016, lze v obecné rovině začít reflexí současné situace. Růst bezpečnostních hrozeb obvykle vede k posílení pravomocí bezpečnostních složek, což s sebou nese omezování základních práv jednotlivců. V některých evropských státech už byla taková opatření přijata nebo jsou připravována, takže lze v této oblasti očekávat diskusi také v Česku. Bude důležité zachovat chladnou hlavu a bez velmi přesvědčivých důvodů neslevovat z dosažené úrovně ochrany základních práv. Na evropské úrovni bude nutné jednat o vývoji v oblasti právní úpravy azylu a mezinárodní ochrany, neboť současný model není udržitelný.

Z vnitrostátního pohledu lze začít tím, že v roce 2016 se budou konat volby do třetiny senátních obvodů a také do krajských zastupitelstev. Lze očekávat, že se budou řešit některé nové otázky v oblasti volebního práva, jako je regulace extrémních projevů v rámci volební kampaně.

Další výzvou je vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu, který je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně. Již samotná otázka, zda vůbec má být tento ústavní zákon přijat, vyvolává protichůdné reakce.

Zajímavé otázky bude v roce 2016 řešit i Ústavní soud. Posoudí třeba, zda je v souladu s ústavním pořádkem ustanovení občanského soudního řádu, které umožňuje výkonem rozhodnutí postihnout manžela povinného, pokud daný dluh patří do společného jmění manželů. Intenzivní diskusi jistě vyvolá také rozhodnutí o ústavnosti zákazu osvojení registrovanými partnery. Rok 2016 z pohledu ústavního práva tedy rozhodně nebude nudný.

Jan Sváček, soudce Vrchního soudu v Praze: Chmurné prognózy trestního řádu

Nedávno přišlo ministerstvo spravedlnosti s návrhem novelizace stávajícího trestního řádu. Byť se v některých případech jednalo o instituty velmi zajímavé a nejspíš velmi potřebné, většinový názor byl ten, že už by se mělo počkat na rekodifikaci. V tuto chvíli to však rozhodně nevypadá, že by v roce 2016 byl alespoň legislativní návrh nového trestního řádu vytvořen. O těchto chmurných prognózách svědčí stávající (ne)činnost legislativní komise pro přípravu trestního řádu. Koneckonců tyto prognózy nemusí být zas až tak chmurné, protože většina soudců je toho názoru, že si se stávajícím trestním řádem v pohodě vystačí.

Další očekávanou právní normou je zákon o státním zastupitelství. Obávám se ale, že při vzniku této právní normy budou mít před odborností a koncepčností navrch názory politické a lobbistické, které ve svých důsledcích rozhodně nepřispějí požadavkům zákonnosti a spravedlnosti na fungování státního zastupitelství.

Obdobná situace platí i pro předpokládaný vznik právní normy, která by vytvořila Nejvyšší radu soudnictví a garantovala by skutečnou a ústavou předpokládanou institucionální nezávislost soudní moci.

Z hlediska historických zkušeností mě to příliš nepřekvapuje. Vždycky v minulosti jsme se na potřebě Nejvyšší rady soudnictví shodli s opozičními politickými stranami. Strana, která vládla, nechtěla přijít o své kompetence. A když pak ve volbách opoziční strana vyhrála, přestala mít o Nejvyšší radu soudnictví zájem. Tak tomu je i nyní.

Článek vyšel 7. ledna v časopise Ekonom.

Foto: Libor Fojtík, Profimedia.cz, archiv

Související