Už napřesrok by se mělo rozjet dlouho očekávané speciální státní zastupitelství zaměřené na boj s korupcí a potírání závažné hospodářské kriminality. Na 25 až 30 státních zástupců a další tři desítky zaměstnanců výkonné administrativy a správy spolyká ročně necelých sto milionů korun.

Malý kousek Norska

Podobné specializované útvary už léta fungují v několika evropských zemích, třeba v Norsku nebo ve Švédsku. Ty patří v potírání korupce mezi světovou špičku. "Způsoby uplácení jsou stále dokonalejší, také se používají celé komplexy společností v nejrůznějších zahraničních destinacích. Mít speciál, který má dostatek času a kompetentních lidí, je proto výhoda," říká vedoucí prokurátorka Marianne Djupeslandová z norského úřadu pro odhalování a stíhání hospodářských trestných činů (Økokrim).

Tento úřad se potíráním korupce zabývá od roku 2003. Míra objasnění trestných činů, které spadají do jeho kompetence, šplhá k 90 procentům. Klíč k úspěchu úřadu spočívá ve vytváření týmů složených z žalobce, detektivů, právníků a ekonomických analytiků se zkušenostmi z firemní praxe. Økokrim přesto není instituce, která by se dala označit za dokonalou. Daňové poplatníky stojí mnohonásobně víc, než kolik se podaří díky jeho činnosti zachránit. Hospodaří s rozpočtem kolem půl miliardy korun ročně. Až na loňský rok si na sebe úřad ani nevydělal, jím zkonfiskovaný majetek zločinců tak nepokryl ani platy zaměstnanců úřadu a musel ho dotovat stát. Úředníků má přitom 144, tedy zhruba dvaapůlkrát víc, než kolik bude mít k dispozici tuzemské Speciální státní zastupitelství. "Samotný koncept specializovaného útvaru je u nás nový, proto jsme chtěli začít s něčím zvládnutelné velikosti," popsal postup ministr spravedlnosti Robert Pelikán (nestraník za ANO). Zároveň ale připouští, že jeho úřad byl při rýsování rozměrů protikorupčního speciálu limitován především omezeným rozpočtem. "Navrhovat něco, na co nejsou peníze, by bylo jen zbytečným plácnutím do vody. Pochopitelně, kdyby nebylo tohoto omezení, vypadal by návrh nejspíš jinak," uvedl Pelikán.

Opisování od propadlíka

Svou speciální prokuraturu má už řadu let také sousední Slovensko. Její působnost se vztahuje na závažné organizované trestné činy, ekonomické a daňové kauzy či zločinecké skupiny. Korupce tam tvoří pouhých 12 procent agendy. Úřad má navíc jeden evropský unikát - je na něj napojen i specializovaný soud, který řešené kauzy také soudí, což vnímá šéf speciálu Dušan Kováčik jako největší výhodu. Přesto média slovenskému týmu prokurátorů vyčítají malou úspěšnost v boji s největšími kauzami.

Maďarsko, které je nám z evropských zemí ve vnímání korupce nejblíže, pracuje na protikorupčních opatřeních už od roku 2011. Tamní nejvyšší státní zástupce vyčlenil víc než 50 lidí do zvláštního protikorupčního oddělení. Země ale nemá, stejně jako Česko či Slovensko zakotvenou dostatečnou ochranu oznamovatelů.

I Polsko má svůj centrální úřad - tamní Protikorupční agentura spadá pod zpravodajské a bezpečnostní služby. Na práci téměř 900 úředníků a dalších civilních zaměstnanců dohlíží polský předseda vlády. Nestabilita takového modelu se projevila po nedávných volbách, kdy konzervativní strana Právo a spravedlnost vyměnila kompletní vedení nejvýznamnějších úřadů, včetně toho protikorupčního.

Zmenšená verze české speciální prokuratury má pak předobraz spíš v Rakousku. Podobné jako u našich sousedů by tak měly být nejen počty zaměstnanců tuzemského protikorupčního týmu, ale i jejich vytížení. V Rakousku na rozkrývání korupce a závažné hospodářské kriminality pracuje 27 státních zástupců a 11 expertů. Ročně přitom řeší na 300 případů. "Rakousko nám ukazuje, že i v této velikosti může mít specializovaný útvar dobrý smysl, byť to třeba není úplná špička," míní Pelikán.

Jenže k úspěchům severských zemí má zatím Rakousko v boji proti úplatkářství hodně daleko. V uplynulých letech se navíc výrazně propadlo v indexu Transparency International mapujícím vnímání korupce. Zatímco ještě v roce 2005 Rakousku patřilo celosvětově 10. místo, v roce 2014 to byla jen 23. příčka. Ani Vídeň totiž nemá zákon na ochranu oznamovatelů korupce. Naopak ve skandinávských zemích je podobná ochrana už léta samozřejmostí.

Co nestihneš, pošli dál

Ministr Robert Pelikán zatím "svůj" speciální úřad personálně posilovat nehodlá a narýsované mantinely brání. Návrh zákona prý obsahuje pojistku proti přetížení. Šéf nového útvaru si bude moct vybírat, které případy budou jeho lidé řešit a které přenechají kolegům z jiných prokuratur. Tzv. princip atrakce a delegace považují za důležitý prvek nového systému ostatně i nevládní organizace. Podle nich se osvědčil například ve Švédsku.

Článek vyšel 23. prosince v časopise Ekonom.
 

Foto: Archiv

Související