Nejpřísnější je na své členy komora advokátů. Naopak praxe u Nejvyššího správního soudu, kde se řeší delikty soudců a státních zástupců, pokulhává. Důvodem je podle účastníků debaty laxní přístup kárných žalobců. Tedy jak ministerstva spravedlnosti (které žaloby pro jistotu nepodává skoro vůbec), tak předsedů soudů (žaloby zpracovávají nekvalitně). Nejvyšší správní soud pak nemůže dobře rozhodovat. No a bez pořádné rozhodovací praxe se nikdy nedozvíme, jaké chyby trestat a jaké ještě ne. Začarovaný kruh...

V rámci diskuse pak padla řeč i na otřepané téma role médií v trestních kauzách. Podle šéfa Unie státních zástupců Zdeňka Matuly novináři tlačí jeho stav k tomu, aby porušoval zákon a sděloval i informace, které sdělovat nemá. Políček média dostala i za to, že předem odsuzují a vynášejí rozsudky, aniž by vyčkala na rozsudek soudu. S tím lze souhlasit. S první poznámkou Matuly ale nikoliv. Kdo jiný než státní zástupce by měl mít integritu a schopnost palbě dotazů odolat. Naše práce je se ptát. Za to se my, novináři, omlouvat nebudeme...

 

Související