Pravidla jsou jednoduchá. Vzít jakýkoli sporný moment ve spletité kauze Jany Nečasové (dříve Nagyové) a dát ho bez detailnějších souvislostí za vinu právě Ištvanovi. Při výše popsaném postupu tak mohou vzniknout peprné komentáře.

Třeba ten s teorií, že by měl odstoupit, protože podle ministerstva spravedlnosti způsobil profesní a společenskou újmu třem exposlancům za ODS, když je ze své zvůle poslal kvůli podezření z korupce do vazby. A to v zásadě bez ohledu na to, že vazbu vlastně odklepl soud a byl na ní ve své době důvodný zájem, a naprosto bez ohledu na to, že se do věci vložil svým velmi překvapivým a neočekávaným názorem soud Nejvyšší. Ten totiž řekl, že i kdyby exposlanci úplatky v podobě trafik horem dolem brali, chrání je imunita. Paradoxní na celé věci pak je, že kdyby Ištvan postupoval opačně, tedy imunitu exposlanců předvídal, dostal by od médií na frak s titulky o zametání kauz pod koberec.

Moje doporučení? Nedělat ukvapené závěry. Jsou hloupé.

 

Související