Dne 1. ledna 2015 v Německu nabyl účinnosti zákon o úpravě všeobecné minimální mzdy (tzv. Mindestlohngesetz, dále jen "zákon"), který pro celé území Spolkové republiky Německo stanovil závaznou výši hrubé minimální mzdy, a to 8,50 eur za hodinu. Pro období do konce roku 2016 lze sjednat v rámci kolektivních smluv pro jednotlivá odvětví minimální výši odlišnou. Poté se již nebude možno od zákonné výše minimální mzdy odchýlit. Podle principu teritoriality a především s ohledem na ustanovení § 20 zákona, ve kterém je výslovně určeno, že se povinnost vyplácet minimální mzdu vztahuje i na zaměstnavatele se sídlem v zahraničí, platí, že na zákonnou výši minimální mzdy mají nárok všichni zaměstnanci, kteří práci vykonávají na území Německa, ať už pro německé, či zahraniční zaměstnavatele.

Českým podnikatelům, jejichž zaměstnanci jsou pověřeni byť jen dočasným výkonem práce v Německu, tak podstatně stoupnou mzdové náklady. Složky mzdy (např. příplatky za práci v neděli, ve svátcích, v noci či jiné zvláštní přirážky), které jsou nezávislé na pracovní době, se do výše minimální mzdy nezapočítávají. Zaměstnanci tak musí být vyplaceno minimálně 8,50 eur hrubého za každou hodinu práce a případné povinné platby navíc nelze k výši minimální mzdy připočíst (tj. danou minimální částku nesnižují).

Otázka, jaké složky jsou součástí minimální mzdy daného státu, na které vzniká zaměstnancům nárok, byla předmětem i nedávného rozhodnutí Soudního dvora EU o předběžné otázce ze dne 12. 2. 2015 ve věci C-396/13. Evropský soudní dvůr shrnul, že zaměstnanec vykonávající práci na území jiného státu, než je sídlo jeho zaměstnavatele, má nárok i na ty složky mzdy, jejichž právní úprava v hostitelském státě je jasná a transparentní. Pokud je tedy dostatečně jasně stanoveno, že má zaměstnanec např. právo na denní příspěvek na služební cestě, musí jej zahraniční zaměstnavatel za práci provedenou na cizím území nad rámec minimální hodinové mzdy uhradit, aniž by jej mohl započíst do minimální výše mzdy.

Nové administrativní povinnosti

Povinnost vyplácet svým zaměstnancům za práci v Německu mzdu v minimální výši odpovídající té německé není ovšem jedinou povinností, kterou zákon zahraničním zaměstnavatelům stanovil. Jedná se o další tři administrativní povinnosti.

1) Povinnost ohlašovací

Zaměstnavatelé v určitých hospodářských oblastech, mj. ve spedičním a dopravním odvětví, budou povinni u centrálního celního úřadu předem písemně a v německém jazyce ohlásit každou činnost, kterou jejich zaměstnanci na území Německa mají vykonávat (obsah činnosti a konkrétní rozsah lze specifikovat následně), tj. povinnost ohlašovací. Zjednodušené ohlášení ve formě sdělení plánovaného výkonu činnosti lze podat za ty zaměstnance, kteří v Německu vykonávají pouze tzv. mobilní činnost, tedy takovou činnost, které nelze přiřadit konkrétní adresu. Dle informací od celních úřadů je dostačující sdělení plánovaného výkonu činnosti na dobu 6 měsíců dopředu.

2) Povinnost evidenční

Povinnost evidenční znamená nutnost vést a uchovávat záznamy o začátku a konci pracovní doby včetně identifikačních údajů o každém zaměstnanci a o práci, kterou v Německu vykonává. Dále zaměstnavatel musí určit, na jaké adrese v Německu budou tyto podklady uchovávány (viz povinnost popsaná v následujícím bodě).

3) Povinnost archivační

Pro účely případné kontroly ze strany německých celních orgánů je stanovena třetí povinnost zaměstnavatelů, a to uchovávat tyto záznamy v německém jazyce na území Německa minimálně po dobu dvou let.

Pro zaměstnavatele, jejichž pracovníci vykonávají pouze mobilní činnost (tedy Německem například pouze projíždějí v rámci spediční dopravy nebo přepravy osob) jsou stanoveny určité úlevy z těchto tří povinností, aby administrativní zátěž zaměstnavatelů nebyla tak vysoká.

Zaměstnavatelům, kteří by vypláceli svým zaměstnancům nižší mzdu, hrozí sankce ve formě pokuty až do výše 500 000 eur, v případě porušení ohlašovací, evidenční a archivační povinnosti do výše 30 000 eur. Takto sankcionovaným zaměstnavatelům může být navíc uložen i zákaz účasti na veřejných zakázkách.

Odpovědnost i pro smluvní partnery

Zaměstnavatelé nejsou ovšem jediní, koho by měl nový zákon zajímat. Pokud by se čeští podnikatelé rozhodli zákonem stanovenou povinnost výplaty minimální mzdy obejít například tím, že činnost na území Německa by pro ně vykonal jiný subjekt na základě smlouvy, soukromoprávní ani veřejnoprávní odpovědnosti za výplatu minimální mzdy osob, které samotnou činnost provedou, se nezbaví. Na základě tzv. principu průniku odpovědnosti důsledky zákona dopadnou i na smluvní partnery zaměstnavatele, pro které zaměstnavatel na území Německa zajišťuje určitou činnost.

Objednatel zaměstnavatele se ve vztahu k zaměstnanci stává ručitelem, u kterého se zaměstnanec, aniž by nejprve uplatnil svůj nárok přímo u svého zaměstnavatele, může domáhat doplacení mzdy do její minimální výše. Tuto odpovědnost nelze smluvně vyloučit. Samotný objednatel pak bude muset zaměstnanci doplatit příslušnou částku a následně může uplatnit danou částku k úhradě u zaměstnavatele. Objednateli může být navíc uložena i pokuta, pokud věděl nebo vědět měl a mohl, že jeho smluvní partner nevyplácí svým zaměstnancům odpovídající minimální mzdu nebo ji nevyplácí včas.

Přitom je stanoveno, že o takovou situaci se bude jednat vždy, když z výše sjednané odměny mezi zaměstnavatelem a objednatelem vyplývá, že plnění nemůže být za tuto sjednanou odměnu hospodářsky smysluplně poskytnuto za předpokladu, že zaměstnavatel svým zaměstnancům vyplácí mzdu v minimální výši dle zákona. V rámci co možná nejvyššího zabránění rizika uložení pokuty by tak objednatel měl každou nabídku podrobit kontrole věrohodnosti. I v tomto případě je maximální výše pokuty 500 000 eur.

Pro tranzitní společnosti to zatím neplatí

Zákon vyvolal mezi zahraničními zaměstnavateli (zejména ze sousedních států, kteří mají své obchodní zájmy v Německu) poměrně velký rozruch a vyvstala otázka, zda tento zákon není v rozporu s jednou ze základních svobod zaručených právem Evropské unie, a to svobodou volného pohybu služeb. Největší vlna odporu se zvedla ze strany zaměstnavatelů, kteří zajišťují tranzitní dopravu a jejichž zaměstnanci Německem pouze projíždějí. Německá vláda (po jednání s polským ministrem práce) pozastavila jeho účinnost pro ty zaměstnavatele, jejichž nákladní automobily Německem pouze projíždění, do doby, než bude soulad zákona s evropským právem vyjasněn. Pokud ovšem na území Německa dojde k jakékoli manipulaci se zbožím (nakládka, překládka či vykládka), nárok zaměstnanců na výplatu německé minimální mzdy dle zákona vzniká.

Co se konformity zákona s evropským právem týče, dle dosavadní judikatury Soudního dvora EU a dle ustanovení evropských předpisů jsou ostatní ustanovení zákona s evropským právem v souladu. Jedná se totiž o imperativní ustanovení ve smyslu čl. 9 nařízení Řím I (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy), tj. imperativní ustanovení, jehož dodržování je pro stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jeho použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by se jinak na smlouvu podle tohoto nařízení použilo.

I když se pracovněprávní vztah řídí českým právem, ustanovení zákona o minimální mzdě jsou závazná i pro české podnikatele. Také s ohledem na nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU (např. rozhodnutí ESD C-549/13 ze dne 18. 9. 2014) lze vycházet ze souladu zákona s evropským právem. Dle tohoto rozhodnutí mohou národní opatření, která dopadají na zahraniční podnikatele, ospravedlňovat i zásahy do volného pohybu služeb, pokud je účelem těchto zásahů to, aby zaměstnanci dostávali přiměřenou mzdu. Porušením zásady volného pohybu služeb by ovšem podle tohoto rozhodnutí bylo stanovení takové povinnosti, která by zahraniční zaměstnavatele zatěžovala nad rámec toho, co je pro dosažení cíle ochrany zaměstnanců zapotřebí, což by mohl být příklad právě tranzitní dopravy.

---

Čeští zaměstnavatelé jsou tak povinni se zákonem řídit a svým zaměstnancům pracujícím v Německu vyplácet minimální mzdu ve stanovené výši, a navíc dodržovat i administrativní povinnosti stanovené zákonem. Podnikatelé v tranzitní dopravě, jejichž zaměstnanci Německem pouze projíždějí, si na konečné stanovisko o závaznosti a účinnosti zákona na jejich podnikání budou muset ještě nějaký čas počkat. -


Achim Jähnke
advokát, Dvořák Hager & Partners

Tereza Leníčková
advokátní koncipientka, Dvořák Hager & Partners


Příplatky za práci v neděli, ve svátcích, v noci či jiné zvláštní přirážky, které jsou nezávislé na pracovní době, se do výše minimální mzdy nezapočítávají. Zaměstnanci tak musí být vyplaceno minimálně 8,50 eur za každou hodinu práce a případné povinné platby navíc danou minimální částku nesnižují.

Německá vláda (po jednání s polským ministrem práce) pozastavila účinnost zákona pro ty zaměstnavatele, jejichž nákladní automobily Německem pouze projíždění, do doby, než bude soulad zákona s evropským právem vyjasněn.


ILUSTRACE: NIKKARIN

Související