Může o sobě někdo soudný a odpovědný říct, že zná právo? Při jeho monumentální komplexnosti - rozšiřující se prostřednictvím nových právních předpisů, ale také judikatury a literatury úplně každý den - jen těžko. Navíc sledovat nové normy je jedna věc, ale orientovat se i v čím dál důležitější rozhodovací praxi a doktríně? Jde to možná pro určitý úsek jednoho právního odvětví, ale pro právo celkově? Ne.

Podtitul čtvrtého ročníku kongresu Právní prostor, který jsme v polovině dubna spolupořádali, ostatně zněl (Ne)známé právo. Ty závorky bych možná i vyhodil. Nemířím tím ani tak na menší a ze své podstaty vedlejší právní obory, jako je třeba sportovní právo, ale směřuji vysloveně k těm největším právním otázkám. Vždyť i podle místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy jsou zákony stále méně přehledné, nevytvářejí systém a pro soudce je tak složitější je aplikovat. Navíc například nový občanský zákoník se zpracovával a přijímal za jiného politického klimatu, než vládne v současnosti. Dnes tato situace inklinuje podle Fialy ke snaze vykládat kodex, jako by jeho jednotlivá ustanovení byla myšlena jinak, než jsou napsána. Což, dodejme, vypadá jako skandál, ale bohužel je to politická realita.

Prezident Soudcovské unie ČR a pravděpodobně příští ústavní soudce Tomáš Lichovník se zase zamýšlel nad tím, zda neznalost práva opravdu pořád neomlouvá. I on říkal, že právo je stále složitější a i právníkům dělá problémy se v něm orientovat. To ale nebrání občanům chovat se v souladu se zákonem. Často totiž sami cítí, co je správné, aniž by to bylo normováno. Tomáš Lichovník se ale k tradičnímu postulátu nepostavil zcela vyhraněně. Logicky totiž připomněl, že například pro neznalost procesních předpisů by nikdo neměl utrpět újmu. V tomto tedy neznalost práva omlouvá.

Ani soukromoprávní rekodifikace není známým právem a k jejímu poznání povede ještě dlouhá cesta. Neznalost nebude trpěna ani v tomto mezičase. Dál přitom vyplouvají na povrch nedodělky a nedomyšlenosti. Třeba notáři mohou podle zákona provádět přímé zápisy do obchodního rejstříku, ale zatím to nedělají a vzhledem ke stanovisku ministerstva to ani dělat nemají. Kvůli legislativnímu nedotažení.

A i přesto přese všechno doporučují velké advokátní kanceláře, které se zapojily do naší ankety, přistoupit k zákonu o obchodních korporacích jako k celku a podřídit se i jeho dispozitivním pravidlům. A nečekat až na poslední chvíli, ale udělat to rovnou a ve spojení se změnou stanov či společenské smlouvy. Nepodezřívám je z toho, že by si jen chtěly přilákat klienty. Jasně si vybrat právo, podle kterého se bude postupovat, totiž zní logicky a alespoň pár otazníků, pátrajících po vztahu mezi starým a novým právem, se tím vykrátí.

Milí čtenáři, vítám vás v květnovém Právním rádci.

 

JAN JANUŠ
šéfredaktor

Související