Mám rád ty scény z Nemocnice na kraji města Jaroslava Dietla a Jaroslava Dudka, kdy se pacient, který je na pokoji s Josefem Dvořákem alias Václavem Pěnkavou, probouzí a ještě ze spaní se neustále ptá na to, jestli přišla kontrola a jak to s ní vypadá, a pak zase klidně usíná, protože kontrola buď nepřišla, nebo už je pryč. Vypovídají totiž mnohé o naší povaze, ale i o kotrolách jako takových.

I když se snažíme mít všechny doklady a podklady sebevíc v pořádku, stejně se může něco najít. Také se říká, že dobrá kontrola vždycky na něco přijde. Od toho už je přece kontrolou. Neustálé změny právních předpisů a jejich většinou čím dál tím větší složitost a nepřehlednost na klidu a jistotě kontrolovaných také zrovna nepřidávají. Navíc právě předpisy popisující kotrolní postupy správních úřadů bývají tak složité, že je to mnohdy rovnou na ručník do ringu. Po desátém přečtení zdánlivě nekončící věty s primárně neproniknutelnou terminologií to prostě vzdáte. Je to ale škoda. Snad tak alespoň některé postupy a souvislosti kontrol trochu zpřehlední některé z našich následujících textů.

Určitě ale ne tolik, jako se rozhodla zpřehlednit své všeobecné obchodní podmínky Gorila mobil, jejichž charakter odhalíme hned po přečtení prvního nadpisu "Vo co de ve VP" a následující první věty, prošpikované familiárním tónem, slangem a samozřejmě i nezbytným tykáním. Naopak se vyhýbají, jak lze analogicky vyčíst z poslední věty, "právním kecům". Musím říct, že je to pro mě natolik inspirativní, že jim nemohu věnovat jen tento text. Tak pokud ode mne najdete ještě jiný článek na toto téma, buďte prosím shovívaví.

Ony se totiž opravdu věty typu "Když blbě zadáš PUK, tak seš jantar a smlouva se ukončí, dřív než řekneš výpravčí" nebo "Pokud si chceš ke Gorile přenýst svoje číslo od jinud, potřebuješ ČVOP (číslo výpovědi opuštěného poskytovatele) a jak nám ho dovalíš, zmákneme to do 4 pracovních dnů, ne ale dřív než to s tebou ukončí bejvalej poskytovatel" v dokumentu s právní povahou moc často nevidí. A natož aby je podepsalo Vrchní Gorilí vedení.

Možná je to všechno už trochu za hranou, či dokonce nevkusné a právníci budou mít potřebu se proti takto pojatým všeobecným obchodním podmínkám vymezovat. Ale inspirativní a k zamyšlení to prostě je. Pro nás to má ještě další výhodu. Už nikdo by snad nemusel říkat, že Právní rádce je psaný místy až moc lehce či nedostatatečně odborně. Stejně jako se vyvíjí právo, zrychluje a košatí, mělo by se podle mě vyvíjet i to, jak se o něm informuje, píše a přemýšlí.

Ale to jsem se od těch kontrol dostal až moc daleko, tak zase zpět. Milí čtenáři, vítám vás v dubnovém čísle Právního rádce.

 

JAN JANUŠ
šéfredaktor

Související